Vycházku doporučujeme spojit s návštěvou historické expozice v Suchardově domě a Klenotnice drahých kamenů a Spiritismu. Při návštěvě obou objektů můžete využít výhodnější společné vstupné. Otevřeno je denně, mimo pondělí 8–12, 13–16.30 hod. Vyjdeme z Muzejního náměstí a asi po 200 m dojdeme na Masarykovo náměstí. Na jeho východním konci stojí farní kostel sv. Mikuláše. Farním je od roku 1357, tehdejší kostel byl gotický, krytý šindelem. V letech 1783–87 byl zvětšen o věž a sakristii, vnější podoba kostela je po opravách z roku 1872 a 1895. Hlavní oltář je dílem Antonína Suchardy mladšího dle návrhu Stanislava Suchardy. Pod tímto kostelem vznikl patrně zárodek města, o kterém je nejstarší zmínka z roku 1357. Uvnitř je oltářní obraz sv. Mikuláše od J. Kramolína, po stranách na hlavním oltáři pak sochy sv. Václava a sv. Vojtěcha od Stanislava Suchardy. Boční oltáře jsou zasvěceny sv. Anně a sv. Josefovi. Před kostelem vlevo stojí kamenný kříž z roku 1766. Vpravo od farního kostela je budova staré školy (dnešní Integrovaná střední škola) se sgrafi tovou výzdobou. Na jižní straně náměstí je nejstarší kamenný dům na náměstí – fara církve římskokatolické (čp. 15) z roku 1694. Za povšimnutí stojí na vedlejším domu čp. 16 poprsí K. H. Borovského z roku 1900, vedle je secesní budova hotelu Centrál (1906). Na severní straně náměstí vidíme pak budovu spořitelny, kterou stráží dvě sochy od sochaře Bohumila Kafky „Spořivost a Zemědělství“. V hlavní hale nás upoutá freskový obraz od profesora Josefa Tomáše Blažka „Žně na Novopacku“. Při vchodu do dnešní Komerční banky jsou dva reliéfy od Josefa Wagnera. V dolní části rynku stojí pomník Mistra Jana Husa, který vytvořil Antonín Lukeš, sochař z Nové Paky v roce 1898. Je to první Husův pomník, stojící na náměstí. Vůbec první pomník Jana Husa vytvořil pro Jičín Antonín Sucharda ml. v roce 1872. Nepřehlédneme morový sloup se sochou Panny Marie a korintskou hlavicí. Na balustrádě pak nalezneme čtyři sochy světců (socha sv. Jana Nepomuckého, sv. Rocha, sv. Jana Miláčka Páně, sv. Šebestiána). Sloup byl postaven po morových ranách roku 1586 a 1626. Podstavec sloupu však nese letopočet 1716 (sloup je patrně o padesát let starší). Západně od sloupu stojí jeden ze symbolů Nové Paky, kamenná kašna se sochou sv. Floriana z roku 1814 (kašna je prý očarovaná, prýští z ní bláznivá voda, toto prokletí může sejmout jen čistá panna). Přejdeme náměstí na spodní parkoviště a odtud budeme pokračovat ulicí Záhorského, kde si povšimneme roubeného přízemního domku s mansardovou střechou (čp. 166) a pamětní desky na domku, kde se narodil malíř Josef Tulka (1846). Procházíme podklášteřím ulicí Niederlovou a u domu čp. 159 narazíme na pramen U žlábku. Kdysi ho využívali pavlánští mniši pro haltýře. Naproti nám se objeví bývalá pavlánská lékárna (narodil se v ní fi lolog Jindřich Niederle a v domě naproti architekt Jan Machytka (dům čp. 153). Lékárna byla v letech 1757–1792 původně umístěna v klášteře. Stoupáme po klášterním schodišti, po padesáti krytých schodech z roku 1735. Jde o Růžencové schodiště, na kterém byly umístěny obrazy ze života Panny Marie v následujícím pořadí: Zvěstování Panny Marie, Navštívení Panny Marie, Očišťování Panny Marie a Nanebevzetí Panny Marie. Obrazy jsou dnes uloženy v klášterní chodbě. Přicházíme ke klášternímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie, vystavěnému ve stylu radikálního baroka (poprvé vysvěcenému roku 1724). Vstup do tohoto poutního chrámu doplňují sochy sv. Erazima a sv. Mikuláše z roku 1783. Vcházíme do barokních prostor, které spoluvytváří klenba s průmětem pěti elips. Loď je uvnitř 41 metrů dlouhá, přibližně 18 metrů široká a 20 metrů vysoká. Na hlavním oltáři je soška Panny Marie s Ježíškem z doby kolem roku 1500. To ona přivedla díky horníku Pavlu Cimbulovskému z nedalekých stupenských dolů poutní chrám v tato místa. Kopulovité plochy kleneb jsou pak pomalovány freskami od J. Kramolína nebo jeho žáků. Nad hlavním oltářem se nachází freska, na které je vypodobněn sv. František z Pauly klanící se Nejsvětější svátosti v chrámu v němž plení vojáci. Největší střední pole je vyhrazeno té, které je celý chrám zasvěcen. Je zde zobrazena Panna Maria na Nebesích. Na klenbě nad varhanami z roku 1799 nacházíme apotheosu sv. Františka z Pauly. Stejného původu je i nástěnná malba, která pokrývá severní část této lodi (za oltářem). Střed této fresky je pak pokryt obrazem na plátně Nanebevzetí Panny Marie od neznámého autora. Barokizující zlacený rám bude zřejmě Suchardovou prací z roku 1854. Po levé straně od hlavního oltáře se nachází obraz, na kterém je zpodobněn sv. František z Pauly, vstupující do nebe. Jde o dílo Petra Brandla. Nad obrazem je malý obrázek představující archanděla Michaela s mečem a štítem, na kterém je napsáno heslo Pavlánů CHARITAS. Naproti, vpravo od hlavního oltáře se nachází obraz se vstupem světce sv. Jana Nepomuckého do nebe. Jde opět o Brandlovo dílo, nebo některého z jeho žáků. Ve středním poli na západní straně lodi je obraz představující Stětí sv. Jakuba od J. Führicha z roku 1831. A naproti pak obraz od J. Zeleného Obrácení sv. Pavla z roku 1859. Poslední pole nám pak nabízí vlevo plastiku Kristus na kříži a naproti obraz sv. Rodiny z roku 1734. Růžencový oltář byl zhotoven roku 1857 J. Suchardou a je umístěn naproti kazatelně. Kazatelna je dřevěná, bohatě zdobená a na její stříšce se nachází poprsí sv. Františka z Pauly. Za povšimnutí stojí i bohatě zdobený kůr s andělíčky a varhany z poloviny 18. století. Tyto prostory prý pojmou až 4000 lidí a náleží k pavlánskému klášteru, jehož prostory se nacházejí západně od této lodi.
Nyní budeme pokračovat starou Biskupskou cestou, kde před čp. 154 nalezneme na barokním podstavci sousoší sv. Rodiny. Tato práce pochází z roku 1716. Dojdeme na autobusové nádraží, kde si povšimneme sochy od Vojty Suchardy, kterou Mistr vytesal v letech 1935–1936 a byla součástí fi gurální výzdoby na pražské Kajetánce. V roce 1997 byla tato socha zpodobňující Merkura (Herma) věnována městu Nová Paka.
Nyní se vydáme ulicí Kotíkovou, kde se před čp. 218 nachází socha sv. Jana Nepomuckého. Vedle je bývalý Podhorecký mlýn s pamětní deskou, která připomíná, že se zde narodil sochař Stanislav Sucharda (1866–1916). Odbočíme vlevo podle Rokytky a pak vpravo k Autogalerii V.I.T.V.A.R., kde si můžeme prohlédnout soukromé muzeum historických vozidel a motocyklů. Expozice zachycuje historii vývoje motorismu na Novopacku, zejména tzv. zlatý věk motorismu ve 20. až 30. letech. Připomeneme si památku novopackého motocyklového a automobilového závodníka Antonína Vitvara. Přejdeme ulici Krkonošskou a vydáme se doleva ulicí Smetanovou vzhůru pod Husův kopec, kde stojí v rozsáhlé zahradě s parkem vila, kterou postavil továrník Otto Kretschmer. Přijíždělo sem mnoho významných a zajímavých hostů, např. grafi k Karel Vik nebo básník Bohdan Kaminský. Upoutá nás stavba dřevěného řeckokatolického kostelíka, převezeného sem v roce 1930 z Obavy na Podkarpatské Rusi právě továrníkem Kretschmerem. Kostelík byl navrácen jeho potomkům. Na konci Smetanovy ulice (v poslední vile vlevo žil ak. malíř Otakar Číla) bychom mohli jít vlevo a dostat se k Štikovskému areálu, kde se konají významné autokrosové závody a Novopackým vodopádům v Sýkornici. My se však dáme vpravo a úzkou uličkou K. Štiky sejdeme k bývalé tkalcovně, kde před rokem 1950 dokončil svůj vynález tryskového stavu ing. Vladimír Svatý a v továrním bytě prožil část dětství ak. malíř František Gross. Přejdeme hlavní silnici, dáme se vpravo a za křižovatkou pokračujeme ulicí Komenského kolem budovy školy, před níž stojí pomník Jana Ámose Komenského z roku 1912 od Stanislava Suchardy. Hned vedle je dříve známá restaurace Levín pana Hylmara, kde se konaly kamenářské burzy. Na dolní části náměstí se vydáme vlevo ulicí Na Tržišti (jdeme vlastně po zaklenutém Brdském potoce). Míjíme malý domek, kde žil a zemřel politik a spisovatel Antonín Kotík (1840–1919). Před námi je Dukelské náměstí, kde je nově přemístěna radnice. Původní budova z roku 1896 byla sídlem Okresního soudu. Dáme se vlevo vzhůru Svatojánskou ulicí. Před bývalým chudobincem stávala socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1729 (původně stávala níže v ulici na můstku přes potok, kde ji strhla povodeň v r. 1864) a socha sv. Josefa z roku 1896 od Antonína Suchardy mladšího. Obě sochy jsou nově umístěny před vchodem do novostavby domova důchodců. V parčíku naproti můžeme obdivovat nejcennější plastiku ve městě – sochu sv. Alžběty (kolem roku 1720) z okruhu Braunovy školy (v Nové Pace stojí již na třetím místě). V blízkosti železničního mostu (železnice ve městě od r. 1871) vlevo u silnice nacházíme pak první zastavení křížové cesty, která dnes vede až pod Poštmistrův kopec. Křížová cesta byla pořízena Martinem Šádkem roku 1746 a stála původně na cestě od Střelnice k Poštmistrovu kopci. Od roku 1862 doprovází naše občany směrem ke kapličce a dále pak až ke kříži poštmistra Fr. Šádka. Když se podíváte vpravo do parku, uvidíte Skautskou klubovnu z roku 1947, s pamětní deskou s textem, že v těchto místech stával domek, ve kterém se narodil František Matěj Hilmar (1803–1881), autor první tištěné polky. Ulicí Svatojánskou dojdeme ke kapli Panny Marie Sedmibolestné, která byla postavena sedmi novopackými sousedy v roce 1700. V roce 1709 byla zvětšena o hrobku členů rodin a v roce 1765 jí pak byla přistavěna věž. Ve věži se nachází nejstarší zvon z roku 1615, na němž je vypodobněn znak města. V hrobce pod kapličkou je přibližně sto rakví. Před jejím vchodem jsou sochy Sedmibolestné Panny Marie a socha ECCE HOMO z roku 1771. V roce 1962 byla hřbitovní kaple přeměněna na smuteční síň a obě sochy na čas zmizely, aby se po roce 1990 opět navrátily. Vlevo od kaple můžeme vejít na městský hřbitov, který byl založen roku 1625 na „polední straně od města“ po morové ráně. Je zde pochována řada významných osobností, my můžeme obdivovat některé zajímavé náhrobky ze Suchardovy dílny. Pokračujeme ulicí Gebauerovou ve směru křížové cesty. V lese po pravé straně míjíme bývalý lesopark, který v prostoru za Střelnicí vytvořil Okrašlovací spolek novopacký. Nacházelo se zde i přírodní divadlo. V bývalém lesoparku objevíme dnes již jen altánek a bustu Svatopluka Čecha, která je dílem Vojty Suchardy. Podstavec byl vytvořen ze zkamenělých kmenů, araukaritů, z darů zdejší červenice. Z Gebauerovy ulice odbočíme vpravo do ulice Křížové směr Ořechovka, která nás zavede téměř ke kříži pod Poštmistrův kopec. Musíme z ní ale odbočit doprava po modré turistické značce do lesního porostu. Zde se před námi u cesty vlevo konečně objeví kříž z roku 1773 poštmistra Fr. Šádka. Na barokním podstavci je kříž s ukřižovaným a pod ním lebka a had. Na podstavci pak čteme následující: „V tomto znamení kříže, kterým nás od pádu vykoupil Ježíš, pevně doufají Novopačtí, že budou věčně blaženi.“ My se od kříže vydáme směrem dolů po lesní cestě, tedy místy, kde dříve stávala křížová cesta. Projdeme kolem stadionu do Jírových sadů, kde nalezneme pomník obětem ve světových válkách. Původně byl vytvořen jako památník padlých v I. světové válce dle návrhu K. Vobišové a v roce 1921 byl odhalen před školou v ulici Komenského (krátce před okupací sem byla také umístěna socha T. G. Masaryka od Ladislava Zívra), ale hned po roce 1939 byly obě plastiky odstraněny. Památník od Karly Vobišové je dnes v Jírových sadech a po II. světové válce byl doplněn pískovcovou deskou s novými jmény obětí. Z parku vystoupáme po schodišti a odbočíme doleva do ulice Kumburské. Vlevo stojí budova Husova sboru, který byl dokončen v roce 1936 dle návrhu architekta J. Kavana z Nové Paky. Naproti přes ulici je jedna z nejhezčích budov ve městě – bývalá státní reálka, postavená podle projektu arch. Ladislava Skřivánka v r. 1915. Před budovou dnešního gymnázia je bronzová plastika Pastýřské madony od ak. sochaře a rodáka z Nové Paky Bohumila Kafky (1878–1942). Vracíme se Kumburskou ulicí zpět do centra. Před železničním přejezdem vlevo míjíme sochu T. G. Masaryka (kopie podle původního modelu) nově umístěnou po roce 1990 v místech, kde stávala socha T. G. Masaryka od Ladislava Zívra, která sem byla umístěna v roce 1948 a krátce na to byla zničena. Za železničním přejezdem se dáme doleva a po schodech dolů dojdeme na Muzejní náměstí, odkud jsme vyšli. Před námi se objeví novorenesanční budova Suchardova domu, kterou v letech 1895–1896 vystavěl Antonín Sucharda mladší (1843–1911) podle projektu Jaroslava Breta a na jehož výzdobě se podíleli členové rodiny (Stanislav Sucharda, Anna Suchardová – Boudová, jedno sgrafi to je podle návrhu Mikoláše Alše). Pokud jste to nestihli před vycházkou, vstupte dovnitř, prohlédněte si muzeum a v protější budově Klenotnici drahých kamenů s expozici Spiritismu. Čekají na Vás zajímavé a pěkné zážitky.
- Výchozí bod: Muzejní náměstí
- Délka trasy: cca 6 km
- Náročnost: nenáročná vycházka centrem města pro celou rodinu.