Výchozí bod naší cesty je Muzejní náměstí mezi Klenotnicí drahých kamenů a Suchardovým domem. Expozici Klenotnice drahých kamenů a Suchardův dům s výstavami a historickou částí si můžete prohlédnout v sezoně od 8–12 a 13–16.30 hod. Vzájemná vazba dvou budov, které stojí proti sobě, je více než zřejmá. Na jedné straně si prohlédneme nově účelově postavenou budovu Klenotnice drahých kamenů s expozicí Spiritismu a na druhé straně uvidíme dům rodiny Suchardů, jehož členové výrazně zasáhli do dějin českého výtvarného umění: Stanislav Sucharda (1866–1916) – pomník Palackého v Praze; Vojta Sucharda (1884–1968) – plastiky apoštolů na Staroměstském orloji v Praze. Hned naproti se narodil ak. sochař Bohumil Kafka (1878– 1942), mimo jiné autor sochy Jana Žižky na Vítkově v Praze. Z Muzejního náměstí půjdeme nahoru k železniční stanici Nová Paka město a vydáme se po červené značce. Přejdeme přes koleje a dáme se k rozcestí pod Pošmistrovým (Máchovým) kopcem (515 m.n.m.) po tzv. Máchově stezce do obce Brdo (3 km po červené turistické značce). Celá tahle cesta má svůj vlastní příběh. Ve čtyřicátých letech minulého století často pobýval v Nové Pace známý mácholog František Krčma. Právě on se zasadil o to, aby v roce 1941 byla ve věži hradu Kumburk osazena pamětní deska Karla Hynka Máchy, který navštívil hrad Kumburk v roce 1832. Deska byla obnovena v roce 1990. Je paradoxní, že celý Poštmistrův kopec je od té doby na většině map nazýván jako kopec Máchův. Najdete pod ním kupříkladu bustu slavného básníka Svatopluka Čecha od Vojty Suchardy, zajímavý pískovcový kříž (1773) a zbytek křížové cesty (1746), která směřovala na památný vrch Tábor a byla sem přemístěna od Střelnice. Pokračujeme po zalesněném vrchu a pak nás překvapí cesta mezi poli s pěkným výhledem do kraje a především na Krkonoše a tajemný hrad Kumburk. Nová Paka totiž byla dlouhá léta poddanským městem panství kumburského a opěvovaný Kumburk byl a zůstává dominantou Nové Paky. Před sebou uvidíme malý hřbitov, kde je pochován básník a spisovatel Josef Kocourek (1909–1933). Po krátké chvíli přijdeme do horní části vesnice Brdo (název připomíná nejen umístění, ale i typické zaměstnání místních obyvatel – brdo bylo součástí tkalcovského stavu). Ve vsi se ještě zachovalo několik typických dřevěných domků (i rodný dům spisovatele Kocourka). Při cestě můžeme vidět jeden z těchto domků se sv. Janem Nepomuckým z roku 1845. Pokračujeme pěknou polní cestou a přijdeme ke známému turistickému rozcestníku Skalka u Kumburku. O kus dál vstoupíme do lesa a jen mírně stoupáme k odbočce na hrad Kumburk. Zprava přichází žlutá značka od Syřenova, která nás dovede až na vrchol zříceniny hradu Kumburk. Hrad byl asi od počátku strážním hradem při zemské stezce a ve 14. století jej zřejmě založil některý člen vartemberské větve Markvarticů. Vystřídal několik majitelů, ale mezi ty poslední patřili počátkem 17. století Trčkové a Smiřičtí. Podle spisovatele Miroslava Ivanova je snad tady původ písně „Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína.“ Eliška Smiřická prý byla ve věži na Kumburce vězněna jedenáct let za to, že milovala prostého jinocha. V lidových pověstech se objevuje jako Meluzínka, ale zakopaný poklad tu prý hlídá kohout s ohnivýma očima. V roce 1658 byl na příkaz císaře hrad zbořen, lidé v okolí pochopitelně stavební materiál použili. Hrad obdivovalo mnoho slavných lidí, v letech 1833 a 1834 i Karel Hynek Mácha. Především během 2. světové války se o hrad vzorně staral Klub českých turistů. O Kumburku vám jistě pohovoří lidé, kteří se starají o jeho záchranu. Sejdeme z hradu, pokračujeme po červené vlevo a asi po 1 km přijdeme k bývalé zájezdní hospodě Klepanda, která vznikla kolem roku 1770 (otevřeno PÁ 16–23, SO 12–23, NE 12–21). Můžeme udělat příjemnou odbočku po modré značce na hrad Bradlec, tam a zpět si zajdeme asi 3 km. Hrad Bradlec z počátku 14. století nás překvapí svou tajemností. Je umístěn na čedičovém suku, byl nedostupný, prý tady často působili loupežníci, ale od druhé poloviny 16. století zůstal opuštěn. Snad někde tady je pohřben adjunkt Jan Herfurt, který na tomto místě spáchal sebevraždu z nešťastné lásky a jehož osud vystopoval spisovatel Miroslav Ivanov v záznamech Karla Hynka Máchy. Vrátíme se zpátky k hospodě Klepanda. Pod námi vlevo je poměrně klidná silnice do vesnice Syřenov, rodiště slavného politika a ekonoma Cyrila Kampelíka (odtud dnešní kampeličky). My se asi vydáme od Klepandy kousek zpátky po červené na Novou Paku, asi po 800 m z ní sejdeme a odbočíme po neznačené, ale poměrně dobře vypadající cestě vpravo. Za chvíli uvidíme zbytek bývalého lomu, kde se v roce 1945 děly opravdu nepěkné věci, ale lom se stal nakonec i skládkou textilních podniků v okolí. Po této neznačené cestě se dostaneme do Zboží, starobylé vesnice patřící ke kumburskému panství. V roce 1898 zde a v Chloumku bylo napočítáno přes 9000 ovocných stromů. Ze Zboží můžeme pokračovat po zmíněné cyklotrase a dostaneme se do horní části Úbislavic. Jistě si povšimneme kostela Narození Panny Marie, který je jako farní připomínán v roce 1357. Jeho dnešní barokní podoba pochází z let 1712– 1720. Zařízení kostela je od Bušků ze Sychrova, oltářní obraz, který sem by přemístěn z Valdic, je přičítán Karlu Škrétovi. Ve vsi se dochovalo několik pěkných roubených staveb, nejkrásnější je nově opravený mlýn. Z Úbislavic pochází slavný fi lolog PhDr. Jan Gebauer (1838–1907), sochařka Věra Janoušková (1922). Pokud budete mít sílu jít dolů do vsi, dostanete se do navazující vesnice Stav. Z tamějšího mlýna pochází matka F. L. Riegra. Pokračujeme na Českou Proseč a navazujeme na modře značenou turistickou cestu. Před Českou Prosečí nás okouzlí kaplička a v osadě samotné zbytky roubených staveb, plastik. Snad zůstala i ta krásná roubená sušárna na ovoce. Pokračujeme po modré a dostaneme se ke kouzelnému místu s malým rybníčkem (kdysi se tady dalo koupat). U Mikuláše se tady říká, kvůli nádherné soše Sv. Mikuláše z roku 1794. Když budeme pokračovat dále k Nové Pace, dostaneme se do Zlámanin. Je to místo zajímavé i z lidových pověstí, kdy jedna vypráví o zdejší tvrzi a prokletí majitelky, která si nepřála sňatek svého syna s dcerou majitele blízké tvrze. Zlámaniny jsou ovšem známé i z toho důvodu, že zde byl gestapem zatčen František Pecháček, jeden z významných představitelů Sokola. Jen pro zajímavost. Přes les vpravo je vesnice, která se jmenuje Kumburský Újezd. Ve staročeštině je Újezd prostě kus země, který se rovná pojmu velkostatek. Kdokoliv někomu kus země daroval, musel respektovat nařízení, že několik pánů jedoucích okolo stanovilo hranice. Cokoliv „ujezdili“, nazývalo se Újezdem. Snad nejstarší zmínka o této vesnici pochází z roku 1545. Zhruba stejným směrem je Sopka u Vlkova. Je to torzo lomu z první čtvrtiny 19. století. Vytěžený materiál používali na stavbu císařské silnice stavěné k vojenským účelům v letech 1813–1814. Dnes se před námi objeví vytěžený prostor s obnaženým arkózovým pískovcem. Čedič (bazalt), který v něm tvořil jakési žíly, je dnes vlastně vytěžen. Pokud neodbočíme na složité cestičky, pokračujeme po modré značce a za chvíli se před námi objeví Nová Paka s pohledem na Krkonoše, Pecku a Zvičinu. Po levé straně máme lesopark pod Pošmistrovým kopcem s několika zastaveními křížové cesty (jsou z místního krevelově zbarveného arkózového pískovce). Nechal ji pořídit Martin Šádek v roce 1746 a sem byla přemístěna od Střelnice. Když vejdeme do lesa, objeví se před námi kříž z roku 1773 od poštmistra Fr. Šádka se zajímavým nápisem na podstavci. O kousek níž je busta z umělé žuly básníka Svatopluka Čecha od Vojtěcha Suchardy (stojí také v Libuni u školy). Podstavec byl vytvořen ze zkamenělých stromů – araukaritů, nalezených v blízkém okolí . Vracíme se podle altánku dolů, vlevo je bývalá Střelnice, vpravo míjíme sportovní stadion (dál vlevo je krytý zimní stadion a sjezdovka) a přijdeme opět pod železniční zastávku, přejdeme Jírovy sady s pomníkem padlým od Karly Vobišové. Po schodech vyjdeme nahoru na silnici od Brda k soše T. G. Masaryka od Ladislava Zívra, vlevo je budova Husova sboru a naproti budova gymnázia, přejdeme železniční trať, dáme se vlevo a po schodech dolů přijdeme opět na Muzejní náměstí.
- Výchozí bod: Muzejní náměstí
- Délka trasy: cca 20 km
- Náročnost: středně těžký terén, místy bez značených turistických cest, pro pěší
- Tipy na trase: restaurace Na Klepandě pá 16–23, so 12–23, ne 12–21, hostinec U Chrtků v Úbislavicích, hostinec Stav.