Vyjdeme z Muzejního náměstí a vydáme se západním směrem na Starou Paku. Silou magnetu nás hned u Suchardova domu z přímé cesty ke Staré Pace jistě svede pozoruhodná stavba kláštera a klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie, kterou historik umění Antonín Matějíček považuje za jednu z nejkrásnějších barokních staveb z první čtvrtiny 18. století. Proto se dáme vpravo (hned ve druhém domě byl Hákův fotoateliér – zde působil Miroslav Hák (1911–1978). Zaujme nás stavba bývalé pavlánské lékárny, ta byla v držení lékárenského rodu Geislerů přes 150 let. V roce 1875 zemřel v této budově známý fi lolog Jindřich Niederle. V rohovém domě naproti lékárně se narodil slavný architekt Jan Machytka, jehož matkou byla Františka Suchardová. Před námi se vzhůru strmí kryté schodiště, které vede ke klášteru a bylo postaveno v roce 1737, aby krylo před nepohodou poutníky. Po zkušenostech z třicetileté války šlechta pochopila, že je zbytečné stavět nedobytné hrady, a tak začala vylepšovat svá sídla a stavět kláštery a kostely. Maršálek Rudolf Tiefenbach ve své závěti zavázal svoji ženu Marii Evu Tiefenbachovou, aby využila místní pověsti o nalezení zázračné sošky Panny Marie v nedalekých zlatých dolech ve Stupné a nechala v Pace na místě jednoduché kaple vystavět Pavlánský klášter a chrám. Bylo to jakési pokání za to, že za třicetileté války nechal omylem rozstřílet pavlánský klášter v Horních Rakousích. Klášter byl dostavěn v roce 1701 a přišli do něj pavláni z Chotče. Klášterní chrám byl stavěn v letech 1709 až 1724 a podruhé vysvěcen r. 1732. Autorem stavby je podle prof. Mojmíra Horyny T. Hafenecker. V kronice najdeme údaj o jakémsi jezuitovi Blažejovském, ale ten byl patrně pouze stavitel. Samotný půdorys zaujme průmětem pěti elips, ale i interiér chrámu je fantastický – plátna Petra Brandla, Josefa Führicha, Josefa Zeleného (ten měl za ženu dceru starosty Radimského), fresková výzdoba Kramolínova, nádherné varhany a dřevořezby. Zde se také poprvé Jan Sucharda starší, tkadlec ze Staré Paky, setkal s výtvarným uměním a tady se také vlastně vyučil. V roce 1785 byla vyhlášena sekularizace kláštera, v klášteře byl hostinec, tkalcovna, faktorství, později i nemocnice. V roce 1789 byl klášter zrušen a pavláni odešli. Pod klášterem jsou zbytky domků, kde pavláni dožívali, i pramínek (žlábek), jak zde lidé říkají. Z něho tekla voda do čtyř haltýřů, kde pavláni chovali ryby. Kousek odsud je umístěna na domku pamětní deska, která informuje o tom, že se zde v roce 1846 narodil akademický malíř Josef Tulka, spolutvůrce výzdoby Národního divadla. V roce 1882, po sporech s Ženíškem, spálil své práce a zmizel kamsi do Itálie. Dodnes nevíme, kdy a kde zemřel. Tolik kratičké nahlédnutí do podklášteří, musíme se vydat západním směrem k silnici ke Staré Pace. Na křižovatce pod klášterem si všimneme budovy bývalého hotelu Grand, později Dělnického domu. Na jeho štukové výzdobě se podílel návrhy Stanislav Sucharda. Z dvorany hotelu vzniklo kino, proti kterému je restaurace Novopacké sklepy. Dříve se zde říkalo V hadí sluji. Bylo to místo, kde se scházeli „packý šeuci“ – říkalo se jim hadi. Rád sem chodil i básník Jan Opolský, spisovatel Josef Karel Šlejhar, sochaři Antonín Sucharda, Stanislav Sucharda a Prokop Nováček. Půjdeme Staropackou ulicí, kde prý za první republiky byl největší výskyt tuberkulózy ve státě. Pod bývalou Máťátkovou továrnou připomíná pamětní deska na araukaritu, že zde stával domek, kde se narodil fi lolog Jindřich Niederle (1840), otec slavného historika Libora Niederle, a spisovatel Josef Karel Šlejhar (1864–1914), autor prózy Kuře melancholik, Vraždění, Maloměstská idyla atd. Dříve dům stál na katastru Staré Paky, dnes je to Paka Nová. Kousek výše byla proslulá továrna na dřevěné hračky Jana Válka, s nimiž si hrály děti prakticky po celém světě. Dole v údolí byla neméně známá Vejnarova cihelna. Jsme na rozhraní Staré a Nové Paky. V těchto místech stojí osamělý činžák, který byl dostavěný v roce 1948. Tady mělo být jakési centrum sloučených obcí a náměstí Paky. Obě Paky byly sloučeny v roce 1948, ale asi po čtyřech letech došlo opět k rozdělení. Půjdeme teď vlastně údolím Rokytky mezi návrším Příčnice (osada Příčnice na cestě k Brdu má název podle cesty příčné z Nové Paky do Lomnice nad Popelkou) a Staropackých hor. Ve Staré Pace uvidíme zbytky krásných roubených staveb, na horním konci vesnice kapličku se sochou Jana Nepomuckého od Jana Suchardy z roku 1803, za pozornost ještě stojí socha sv. Václava od J. Suchardy z roku 1844 a socha sv. Ludmily z roku 1877 před Obecním úřadem, socha sv. Anny z roku 1797 u kostela Sv. Vavřince. Kostel byl postaven v letech 1754–1760 na místě dřevěného kostela zbořeného v r. 1754. Iluzivní malovaná architektura hlavního oltáře a obraz Sv. Vavřince je od V. Kramolína z roku 1760. Kdy Stará Paka přesně vznikla, nevíme, je řada dohadů, zda byla starší Paka Nová nebo Stará, ale to nevyřešíme. V místech, kde dnes stojí textilní továrna (od roku 1868 továrna fi rmy Stern), stával rybník a na jeho jižní straně tvrz. V centru obce je zajímavá roubená stavba bývalé školy z roku 1790. V roce 1877 byla postavena nová škola (budova dnešního obecního úřadu). Ve třicátých letech minulého století byla postavena současná škola. Je to jistě unikát, když na tak malém prostoru můžeme sledovat vývoj školních budov během minulých dvou set let. Jsme ve Staré Pace, která je známa především „z rychlíku“, tedy lidem cestujícím železnou drahou. Vždyť se zde křižují dvě význačné dráhy Pardubice – Liberec (1858), trať Chlumec – Trutnov (1871) a Stará Paka je konečnou stanicí bývalé trati Stará Paka – Mělník (Mladá Boleslav, 1906). O samotném nádraží by šlo povídat mnohé, třeba i o tom, že zde vlastně 3. května 1945 vypukla revoluce na Novopacku. Půjdeme raději z nádraží, necháme se ještě okouzlit vlevo pohledem na Jívu a Babku, vpravo jsou Staropacké hory a Levín. Prohlédneme si krásný viadukt z roku 1858, který má čtyři oblouky a je vysoký 17 m. Trať Liberec – Pardubice byla prý stavěna dva roky a sedm měsíců, pokračovala tak rychle snad proto, že se přihlásilo 17000 dělníků – většinou malozemědělců a domácích tkalců. Nenecháme-li se zlákat vlakem, musíme dále pěšky. Pod viaduktem ve Staré Pace stojí dodnes malý roubený domek, kde se v roce 1770 narodil Jan Sucharda starší, původním povoláním tkadlec, později řezbář, sochař a malíř, který založil výtvarnou slávu Suchardova rodu. Odsud pocházejí i další Suchardové. V místech, kde se vlévá Rokytka do Olešky, která dál spěchá k Jizeře, odbočujeme prudce vpravo kolem staropackého koupaliště. Jsme u bývalého Hvězdova lomu, kde byla nalezena největší achátová geoda nalezená u nás. Měří 56 x 35 x 35 cm, připomíná jeskyňku plnou krystalů křišťálů, ametystů, záhněd a je vystavena v Klenotnici. Staropacké hory mají acháty většinou modravě šedé s krásnými bílými proužky. Sousední Levín má určitá místa, kde se nacházejí i barevné kameny s pěknými kresbami. Nacházejí se tu také geody s krystaly křišťálu, ametystu nebo záhnědy, ale i hnědavé jaspisy. Od lomu je pěkný pohled na Karlov a Hradiště. Po cestě se dostaneme do osady Ždírec, kde stával mlýn, ze kterého pocházel slavný řezbářský a malířský rod Mádlů. Zde měl také ateliér sochař Ladislav Zívr. Zemřel zde 4. září 1980. Ze Ždírce jdeme polní cestou, která vyústí u turistického rozcestníku Levín, hradiště. Hrad Levín byl podle některých zmínek založen okolo roku 1239 panem Pakoslavem a jeho synem Načeratem z Brady (někdy zvaným Náček z Levína). Zejména jméno Pakoslav nás jistě zaujme kvůli názvu Nové Paky, ale souvislost nebyla nikdy prokázána. Poslední písemný záznam je z roku 1421. Během 15. století jej majitelé opustili, hrad byl připojen ke kumburskému panství a zpustl. Během posledních zhruba sta let byla zřícenina ještě více poškozena bezohlednými sběrateli drahých kamenů, jejichž kopání neznalo mezí. Při naší cestě od Hradiště si připomeneme, že při zemních pracích na podzim roku 1982 byl objeven pozoruhodný Levínský podklad, který obsahoval 862 kusů českých a německých brakteátů a dnes je uložen v Národním muzeu v Praze. Vlevo pod železniční tratí leží v údolí Olešky na severní straně Staropackých hor vesnice Levínská Olešnice. Patřila k hradu Levín a připomíná se v roce 1384. Původní gotický kostel Všech svatých pochází asi ze 14. století, ale je zajímavé, že při opravě v roce 1833 byl v báni sanktusníku nalezen nápis: „Dielan byl 1210 od nar. Kr. P.“ V roce 1780 byl kostel rozšířen a barokně upraven, v roce 1821 dostavěna věž a dnešní podobu získal svatostánek v roce 1833. Celý areál kostela s 12 sochami (z nich je sedm z dílny A. Suchardy) je chráněnou památkou. Uvnitř uvidíme, že místní drahé kameny jsou použity i jako výzdoba. Ve vsi se dochovalo několik cenných roubených staveb. Působil zde i lidový řezbář Antonín Šír, autor řady betlémů. Z Levínské Olešnice se dáme po silnici k jihu k Vrchovině. Projdeme viaduktem železniční trati a stoupáme na sedlo Veselka, které odděluje Staropacké hory a Kozinec. Nepůjdeme však na Kozinec, který je 605 m nad mořem místem výskytu vzácných rostlin a bylo zde konáno několik pokusu o těžbu rud. Pod námi je vesnice Vrchovina. Dnešní Vrchovina byla patrně jen částí dnes zaniklé obce Rokytná. Ta stávala patrně vlevo od naší cesty, kde se dnes říká Na Drahách. Je to mírné údolí, které se táhne od úpatí Kozince jižním směrem ke státní silnici. Zbyly zde ještě stopy po hrázi Rokytenského rybníka a bývala tu klenutá studně v podobě dlouhé, šikmo stavěné chodby. Vesnice byla zničena za třicetileté války a podle pověsti prý zůstala na živu ze všech obyvatel pouze panna Zuzana Hubená. Nyní máme dvě možnosti návratu do Nové Paky:
A/ Budeme-li pokračovat po zelené, odbočíme ze silnice vpravo a po hrázi rybníčka dojdeme na Balka. Podle slova Die Balken (trámy) lze soudit, že tady pavláni opracovávali trámy na krovy při stavbě klášterního kostela. Jinak je u Balek významné naleziště prokřemenělých zbytků rostlin. My budeme pokračovat dolů do města a přijdeme do osady Desatero, která je těsně nad klášterem. Ten byl zrušen v roce 1789 a majitel tkalcovny a faktor Adam Votoček zavedl v klášteře výrobu. Nad klášterem nechal postavit pro tkalce v roce 1802 deset roubených domků, ale především proto, aby měl právo v klášterním večeřadle založit hospodu a výčep. Odsud můžeme pod klášterním kostelem sejít po schodech dolů a vrátíme se na Muzejní náměstí.
B/ Druhá možnost našeho návratu do Nové Paky je poněkud rušnější. Před Balkami odbočíme vlevo a přijdeme na kraj vesnice Vrchovina ke státní silnici, kde je penzion Mája (nocleh, stravování). Vrchovina byla jinak postižena řadou katastrof. Bylo to oblíbené místo pro tábory různých vojsk (například v roce 1813 prý tu tábořilo 30 000 vojáků ruské armády). Budeme pokračovat zpět do Nové Paky. Vpravo od hlavní silnice stával Drážníkovský nebo Drážný mlýn (dnes kompletně rekonstruovaný), kde se narodil první historik města Josef Beran. Z těchto míst vedl až na náměstí dřevěný vodovod do kašny. Když půjdeme Krkonošskou ulici, máme vlevo Husův kopec, na jehož jižním úpatí byl těžen základní kámen pro stavbu kláštera a klášterního chrámu. V místech dnešního Penny Marketu vystavěl v roce 1827 poštmistr Hartenkeil z Hartensternu u císařské silnice poštu, která zde byla až do roku 1913. Na novopacké poště býval vždy hostinec a v roce 1835 zde dokonce snídal ruský car Mikuláš. Budova byla zbořena v sedmdesátých letech minulého století. Naproti vpravo (dnes Autogalerie V.I.T. V.A.R.) měl prodejnu a dílnu jako zástupce fi rmy JAWA slavný motocyklový závodník Antonín Vitvar (1904–1978), rodák z Vrchoviny, původním povoláním mlynář. Vedle stávala kdysi známá továrna na soustružené dřevěné pípy Antonína Seidlera. Na křižovatce vpravo stojí dodnes budova, kde byl známý zájezdní hostinec Nová hospoda, kterou nechal v roce 1817 vystavět pan Valášek.
Dáme se vpravo k náměstí Kotíkovou ulicí po zakrytém potoku Rokytka. V dobách minulých se až do Staré Paky jezdilo povozy korytem potoka, podle něhož vedla úzká cesta pro pěší. V Kotíkově ulici nás zaujme vlevo bývalá Kretschmerova textilka, vpravo pak je na budově bývalého Podhoreckého mlýna pamětní deska, která informuje o tom, že se zde narodil v roce 1866 slavný sochař Stanislav Sucharda (1866–1916). Naše cesta pomalu končí, jdeme ke startu naší cesty. Vedle Podhoreckého mlýna nás zaujme roubená stavba, dnes hostinec, v jeho zahradě je statue Jana Nepomuckého. Mírné návrší nad uličkou vlevo nad hostincem se jmenuje Horka. V době, kdy farní kostel neměl vlastní věž, zde byla zvonička a byla tu pochovávána nekřtěňátka. V Kotíkově ulici je umístěna pamětní deska na domě, kde zemřel historik a novinář, autor Pláče koruny české, Antonín Kotík. Na autobusovém nádraží nás zaujme socha Vojty Suchardy Hermes. Sochu, kterou v letech 1935–1936 vytvořil autor pro rodinné sídlo Jana Kolátora na Kajetánce v Praze-–Břevnově, potomci rodu Kolátorů věnovali v roce 1997 muzeu poté, kdy viděli, že v Suchardově domě je vystavena busta jejich předka. U autobusového nádraží stávala stará fara, teprve koncem 17. století byla postavena nová na náměstí. Stojíme pod farním kostele Sv. Mikuláše přejdeme Masarykovo náměstí a vrátíme se na Muzejní náměstí.
- Výchozí bod: Muzejní náměstí
- Délka trasy: cca 15 km
- Náročnost: středně těžký terén, místy bez značených turistických cest, pro pěší
- Tipy na trase: Staropacka Sokolovna, hostinec Levínská Olešnice, restaurace a penzion Mája – Vrchovina